Syndrom vyhoření a stres: jak je zvládat podle stoiků a klasiků

Stres zná každý: termín, který nestíháte, nemocný rodič, hádka v práci. Krátkodobý stres k životu patří a často nám pomůže výkon zvládnout. Potíž nastává, když napětí trvá měsíce a člověk si nemá kdy odpočinout. Pak může přijít stav, kterému se říká syndrom vyhoření: hluboká únava, odpor k práci a pocit, že cokoli děláte, nemá smysl. Tento článek vysvětluje, co vyhoření je, jak ho poznat a co k přetížení napsali klasici, kteří o klidu mysli přemýšleli dávno před námi.

Co je syndrom vyhoření

Světová zdravotnická organizace popisuje vyhoření (anglicky *burn-out*) v Mezinárodní klasifikaci nemocí jako jev spojený s dlouhodobým pracovním stresem, který se nedaří zvládat. Výslovně ho neřadí mezi nemoci, ale mezi faktory, které ovlivňují zdraví. Popisuje tři hlavní stránky:

• vyčerpání: nedostatek energie, únava, která nezmizí ani po víkendu,
• odcizení od práce: rostoucí odstup, cynismus, negativní pocity k práci a lidem kolem ní,
• pocit neúčinnosti: dojem, že nic nezvládáte a že vaše práce nic nepřináší.

Vyhoření se většinou nepřihodí ze dne na den. Začíná často u lidí, kterým na práci velmi záleží: berou si toho čím dál víc, přestanou odpočívat a dlouho si nepřipouštějí, že už nemohou.

Příznaky vyhoření

Lidé, kteří vyhoření zažili, často popisují tyto příznaky:

• únava i po spánku, potíže se soustředěním a pamětí,
• podrážděnost, ztráta radosti z věcí, které dřív bavily,
• nechuť jít do práce, pocit, že všechno je „jen povinnost“,
• potíže se spánkem, bolesti hlavy, zad nebo žaludku, častější nemoci,
• stahování se od přátel a rodiny.

Tyto příznaky ale nejsou návod k domácí diagnóze. Podobně se může projevit deprese, úzkostná porucha, nemoc štítné žlázy, chudokrevnost nebo jiné tělesné potíže. Proto je dobré nechat si únavu, která trvá týdny, prohlédnout u lékaře. Více v oddílu *Kdy vyhledat pomoc* na konci článku.

Jak zvládat stres: co je a co není v naší moci

Stoický filosof Epiktétos byl otrokem, než se stal učitelem filosofie. O tlaku, který člověk nemůže ovlivnit, tedy věděl své. Jeho Příručka stoika začíná větou, která je dodnes jádrem mnoha postupů pro zvládání stresu:

„Některé věci jsou v naší moci, jiné nikoli.“

V naší moci je podle Epiktéta to, jak věci posuzujeme, oč usilujeme a čemu se bráníme. Mimo naši moc je tělo, majetek, pověst a to, co dělají druzí. Kdo se trápí hlavně tím druhým, například náladou šéfa nebo tím, co si myslí kolegové, vyčerpává se v boji, který nemůže vyhrát.

Druhá Epiktétova myšlenka se týká toho, odkud se napětí bere:

„Lidi neznepokojují věci, které se dějí, ale mínění o těch věcech.“

Neznamená to, že si stres „vymýšlíte“. Přetížení je skutečné. Epiktétos ale upozorňuje, že k události, třeba k e-mailu od nadřízeného, si skoro vždy přidáme vlastní výklad: „Zase jsem to pokazil“, „Vyhodí mě“, „Nikdy to nestihnu“. A ten výklad nás často vyčerpává víc než samotná událost.

Co zkusit: vezměte papír a rozdělte ho na dva sloupce. Do prvního napište, co vás tíží a co můžete ovlivnit (požádat o posunutí termínu, říct ne další práci, jít dřív spát). Do druhého to, co ovlivnit nemůžete. U prvního sloupce si vyberte jeden krok na zítřek. U druhého si zkuste přiznat, že starost o něj vám nic nepřinese.

Epiktétos radí začít u maličkostí. Když se rozlije olej nebo něco drobného nevyjde, má si člověk říct:

„Za tuto cenu se prodává svoboda od zmatku, za tuto cenu se prodává klid, ale zadarmo se nedostane nic.“

Klid tedy není dar, který jedni mají a druzí ne. Je to dovednost, kterou se lze učit na drobných každodenních nepříjemnostech. Víc o stoicích najdete v článku Stoicismus: co to je a kde začít.

Arnold Bennett: méně je někdy lék

Anglický spisovatel Arnold Bennett psal knihu Jak žít naplno 24 hodin denně pro úředníky, kteří chtěli mít ze života víc než jen práci. Dnes se cituje hlavně jako kniha o práci s časem, ale obsahuje i varování, které by si měl přečíst každý, kdo je přetížený. Bennett píše:

„…pokud vás obyčejná denní práce tak vyčerpává, je rovnováha vašeho života špatná a je třeba ji upravit. Schopnosti člověka nemají být vyčerpány obyčejnou denní prací.“

Bennett z toho sice vyvozuje hlavně radu lépe využít večery, ale samotná myšlenka platí i pro vyhoření: když vás práce dlouhodobě vyčerpává, nejde o osobní selhání. Je to signál, že se něco musí změnit.

V závěru knihy varuje i před opačným extrémem, před programem tak nabitým, že se z něj stane vězení. Člověk pak podle něj myslí pořád jen na to, co ho čeká:

„Tak se může stát, že existuje jako ve vězení a jeho život přestane být jeho vlastní.“

A dodává radu, která zní skoro jako z moderní psychologie:

„Zlo nevzniká z toho, že člověk nepružně setrvává u toho, o co se pokusil, ale z toho, že se původně pokusil o příliš mnoho, že naplnil program až po okraj. Jediným lékem je program znovu sestavit a pokoušet se o méně.“

Bennett také přiznává, že s věkem ocenil den, kdy nemá žádný program, a píše, že „silně oceňuji mravní hodnotu týdenního odpočinku“. Mezi jednotlivými činnostmi doporučuje pět minut úplného klidu: vědomě je promarnit a nic při tom nedělat.

Co zkusit: projděte si svůj týden a škrtněte jednu věc, kterou děláte jen z pocitu povinnosti. Nechte si aspoň jeden den nebo půlden bez plánu. A mezi schůzky si dejte pět minut, kdy neděláte nic.

Pohyb, čerstvý vzduch a otužování

Bavorský kněz Sebastian Kneipp, podle něhož se jmenují kneippovy chodníky, doporučoval jednoduché každodenní zvyky: procházky, větrání, chůzi naboso a krátké otužování studenou vodou. V jeho knize Moje vodoléčba stojí:

„Nejpřirozenější a nejjednodušší otužovací prostředek spočívá v chůzi naboso.“

Kneippa tu nezmiňujeme jako lék na vyhoření. Pravidelný pohyb a čas venku ale mnoha lidem pomáhají „vypnout hlavu“ a lépe spát. Brát je můžete jako příjemný zvyk, který dává dnu rytmus. Jak začít a pro koho otužování není, popisuje článek Otužování podle Sebastiana Kneippa.

Shrnutí: co na stres radí klasici

1. Oddělte, co je a co není ve vaší moci, a síly dávejte jen do prvního (Epiktétos). 2. Všímejte si svého výkladu událostí. Často tíží víc než událost sama (Epiktétos). 3. Když vás práce dlouhodobě vyčerpává, upravte rovnováhu života, ne jen výkon (Bennett). 4. Pokoušejte se o méně a dopřejte si den bez programu (Bennett). 5. Choďte ven a hýbejte se, ne jako výkon, ale jako odpočinek (Kneipp).

Kdy vyhledat pomoc

Klasici mohou pomoct podívat se na věci s odstupem, ale nenahradí lékaře ani terapii. Vyhledejte odbornou pomoc, když:

• únava, nespavost nebo smutek trvají déle než dva týdny,
• nedokážete pracovat nebo zvládat běžné věci,
• máte tělesné potíže, které si neumíte vysvětlit,
• myslíte na to, že by bylo lepší nežít.

Prvním krokem může být praktický lékař, který vyloučí tělesné příčiny a doporučí další postup. Pomoct může psycholog nebo psychoterapeut. Když potřebujete mluvit hned, volejte Linku první psychické pomoci 116 123 (nonstop a zdarma). Při ohrožení života volejte 155 nebo 112.

Knihy k tématu

Příručka stoika (Enchiridion) od Epiktéta a Jak žít naplno 24 hodin denně od Arnolda Bennetta vycházejí v nových kompletních překladech jako e-kniha i audiokniha. Obě jsou krátké a dají se číst po kouscích, i když nemáte sílu na dlouhé čtení. Výbor z Kneippovy Moje vodoléčby obsahuje jeho rady k otužování a zdravému životu. Další knihy najdete v tématu Filosofie pro život. Mohly by vás zajímat i články Úzkost a strach: co radí klasici a Prokrastinace: co proti ní radí klasici.