Jak se vyrovnat se ztrátou blízkého člověka a jak nést smutek

Když zemře blízký člověk, manžel, manželka, maminka nebo táta, svět se na chvíli zastaví. Smutek může přijít jako vlna, která podráží nohy, nebo jako tupá prázdnota, kdy člověk nic necítí a jen funguje. Obojí je v pořádku. Truchlení není nemoc ani slabost. Je to cena za to, že jsme někoho milovali, a má svůj čas. Tento článek nechce smutek „vyřešit“. Chce nabídnout pár opěrných bodů: co bývá normální, co pomáhá, co o ztrátě psali stoičtí filosofové a kdy je dobré požádat o pomoc.

Smutek má mnoho podob

Po smrti blízkého člověka lidé prožívají nejen smutek. Přichází i šok, pocit nereálnosti, hněv (na nemoc, na lékaře, na osud, někdy i na zemřelého), výčitky („měl/a jsem tam být“, „kdybych si všiml/a dřív“), úleva po dlouhé nemoci a hned za ní provinilost, že ji cítíme. Smutek se ozývá i v těle: únava, nespavost, ztráta chuti k jídlu, potíže se soustředěním.

Nic z toho neznamená, že truchlíte „špatně“. Každý truchlí jinak a jiným tempem. Jeden potřebuje mluvit, druhý být chvíli sám, třetí se pustí do práce. Důležité je, aby smutek měl kde být.

Jak dlouho se drží smutek

Na otázku, jak dlouho se drží smutek, neexistuje jedna odpověď. Neplatí žádná lhůta, po které „by už to mělo přejít“. Mnoho lidí popisuje, že nejtěžší je první rok: první Vánoce, narozeniny, výročí svatby, první jaro bez toho člověka. Smutek pak obvykle přestává být neustálý a přichází spíš ve vlnách, často nečekaně, při písničce nebo vůni.

Cílem truchlení není zapomenout. Postupně se mění vztah k ztrátě: z rány, která bolí při každém pohybu, se stává něco, co neseme s sebou a co nám nebrání žít. Na zemřelého se dá vzpomínat s láskou i ve chvílích, kdy už smutek nedusí.

Jak se vyrovnat se smrtí manžela nebo manželky

Smrt partnera mění celý každodenní život. Odchází člověk, se kterým jsme sdíleli ráno, starosti, plány i ticho. Často k tomu přibydou úřady, dědictví a peníze, a to ve chvíli, kdy na to člověk nemá sílu. Pomáhá:

• nechat si pomoct s praktickými věcmi (děti, příbuzní, přátelé, notář) a nedělat všechno sám nebo sama,
• neprodávat byt ani se nestěhovat hned, pokud to není nutné; velká rozhodnutí počkají, až bude jasnější hlava,
• udržet aspoň malý denní řád: jídlo, procházka, jeden telefonát s někým blízkým,
• nebát se samoty, ale nezůstat v ní: samota po ovdovění je jedna z nejtěžších věcí a o pomoc je v pořádku říct.

Smrt maminky nebo rodiče

Smrt rodiče zasáhne i dospělého, který „ví, že to jednou přijde“. S maminkou nebo tátou odchází i kus vlastního dětství a pocit, že nad námi ještě někdo stojí. Někdy zůstanou nevyřčené věci nebo nevyřešený vztah. Pomoct může dopis zemřelému, kam napíšete, co jste nestihli říct, nebo rozhovor se sourozenci a přáteli, kteří ho znali.

Co pomáhá v truchlení

• Mluvit o zemřelém. Vyprávět příběhy, prohlížet fotky, vyslovovat jeho jméno. Blízcí se toho často bojí, tak jim řekněte, že vám to pomáhá.
• Rozloučení a rituály. Pohřeb, zapálená svíčka, návštěva hrobu nebo místa, které jste měli rádi.
• Péče o tělo. Spánek, jídlo, pohyb, i když se nechce. Opatrně s alkoholem.
• Říct si, co potřebujete. Lidé kolem často nevědí, jak pomoct. Konkrétní prosba („přijď v neděli na oběd“) jim to usnadní.

Co učili stoici: všechno je nám propůjčené

Stoičtí filosofové bývají vnímáni jako lidé, kteří city potlačují. Ve skutečnosti smutek úplně nezakazovali. Učili, jak ho nést, aby člověka nezničil. Epiktétos v Příručce stoika radí nikdy o ničem neříkat „Ztratil jsem to“, ale „Vrátil jsem to“. Myslí tím, že nic, ani lidé, které milujeme, nám nepatří navždy. Byli nám svěřeni na čas:

„Dokud ti to dovolí, pečuj o to jako o věc, která patří někomu jinému, tak jako cestovatelé pečují o svůj nocleh v hostinci.“

Některé Epiktétovy věty o smrti zní dnes tvrdě a v čerstvém žalu mohou zraňovat. Není to výčitka, že truchlíte. Je to pozvání podívat se na společný čas jinak: ne jako na něco, o co jsme byli okradeni, ale jako na dar, který jsme dostali a který nikdo nevezme. Roky s maminkou nebo s manželem se nestanou méně skutečnými tím, že skončily.

Epiktétos také výslovně počítá se soucitem. Když vidí truchlícího člověka, nemá se k němu podle něj stavět chladně:

„Co se týče slov, nezdráhej se projevit mu soucit, a když to tak vyjde, i naříkat s ním.“

Hned dodává, ať nás žal druhého neunese úplně. To je stoická rovnováha: plakat s druhým, a přitom mu zůstat oporou.

Jiný stoik, Seneca, psal útěšné listy pozůstalým, například matce, která ztratila syna, nebo muži, který ztratil bratra. I on smutek nezakazoval; učil, že má své místo a že se z něj časem může stát vděčná vzpomínka.

James Allen: útěcha dobré vůle

Anglický autor James Allen v knize Jak člověk smýšlí píše o síle laskavých myšlenek. Jedna jeho věta platí i pro zármutek:

„…není útěchy, která by se vyrovnala dobré vůli v rozptylování stínů zármutku a žalu.“

Dobrá vůle tu znamená laskavost, ke druhým i k sobě. V truchlení je dobré dovolit si být k sobě mírný a přijímat laskavost od lidí kolem.

Kdy vyhledat pomoc

Truchlení je přirozené a většina lidí ho zvládne s oporou blízkých. Někdy je ale potřeba víc. Obraťte se na praktického lékaře, psychologa nebo psychoterapeuta (pomoc pozůstalým nabízejí i některé hospice a poradny), pokud:

• je smutek po mnoha měsících stejně silný jako na začátku a nedovolí vám žít,
• dlouhodobě nemůžete spát, jíst, pracovat nebo se postarat o sebe či o děti,
• se uzavíráte před všemi lidmi nebo zvládáte dny jen s alkoholem či léky,
• vás napadá, že nechcete žít, nebo že byste chtěli „jít za ním“.

Kdykoli potřebujete mluvit hned, volejte Linku první psychické pomoci 116 123 (nonstop a zdarma). Při ohrožení života volejte 155 nebo 112. Říct si o pomoc neznamená, že jste zemřelého milovali méně.

Knihy pro chvíle smutku

Příručka stoika (Enchiridion) je krátká kniha, kterou lze číst po malých kouscích, i když se člověk na delší text nesoustředí. Jak člověk smýšlí nabízí klidné úvahy o síle myšlenek. Obě vycházejí v nových kompletních překladech jako e-kniha i audiokniha. Více o stoické filosofii najdete v článku Stoicismus: co to je a kde začít, v tématu Filosofie pro život a na stránce autora Epiktétos. Pokud právě prožíváte rozchod, přečtěte si článek Jak se vyrovnat s rozchodem.