Jak člověk smýšlí

Myšlenka v mysli nás stvořila – čím jsme, tím nás utvářela a budovala. Má-li člověk mysl plnou zlých myšlenek, přichází na něj bolest, jako kolo jde za volem. Ale kdo vytrvá v čistotě myšlení, toho radost provází – jako jeho vlastní stín, jistě a věrně.

Člověk je výtvorem zákona, růstu – a ne umělého vynálezu. Příčina a následek jsou v skryté říši myšlenek stejně absolutní a neochvějné jako ve světě viditelných, hmotných věcí. Ušlechtilý, božský charakter není věcí přízně ani náhody – je přirozeným výsledkem dlouhého úsilí o správné myšlení, plodem dlouhého přátelství s myšlenkami vznešenými. A charakter nízký, zvířecí, vzniká stejným způsobem – z vytrvalého ukrývání myšlenek ubohých a plazivých.

Člověk se tvoří i ničí sám. V zbrojnici myšlenek kuje zbraně, jimiž ničí sebe samého – a také v ní vyrábí nástroje, jimiž si staví nebeské paláce radosti, síly a pokoje. Správnou volbou a pravdivým užitím myšlenky stoupá člověk k božské dokonalosti – zneužitím a špatným užitím myšlenky klesá pod úroveň zvířete. Mezi těmito dvěma krajnostmi leží všechny stupně charakteru – a člověk je jejich tvůrcem i pánem.

Ze všech krásných pravd o duši, které byly v naší době znovu objeveny a vyneseny na světlo, není žádná radostnější a plodnější nadějí a důvěrou než tato – že člověk je pánem myšlenky, tvůrcem charakteru a stavitelem i utvářitelem svých podmínek, svého prostředí a svého osudu.

Jakožto bytost Moci, Rozumu a Lásky – a pán svých vlastních myšlenek – drží člověk klíč ke každé situaci. Nosí v sobě onu proměňující a obnovující sílu, jíž se může stát tím, čím chce být.

Člověk je pánem vždycky – i ve svém nejslabším a nejopuštěnějším stavu. Ale ve své slabosti a ponížení je pánem pošetilým, který špatně spravuje svou „domácnost“. Když se však začne zamýšlet nad svým stavem a pilně hledat Zákon, na němž stojí jeho bytí, stává se pánem moudrým – řídí své síly s rozumem a vede své myšlenky k plodným cílům. To je pán vědomý – a stát se jím může člověk jen tím, že objeví sám v sobě zákony myšlení – a toto objevení je výhradně věcí píle, sebezkoumání a zkušenosti.

Zlato a diamanty se získávají jen důkladným hledáním a dolováním – a člověk může najít každou pravdu o své bytosti, jestliže bude kopat hluboko v dole své duše. A že je tvůrcem svého charakteru, utvářitelem svého života a stavitelem svého osudu, může bezpečně dokázat – bude-li své myšlenky sledovat, ovládat a měnit, zkoumat jejich účinky na sebe, na druhé i na své okolnosti, spojovat příčinu s následkem trpělivým cvičením a bádáním – a využije-li každou zkušenost, i tu nejmenší, každodenní, jako prostředek k poznání sebe samého, které je Porozuměním, Moudrostí, Mocí. V tomto směru, jako v žádném jiném, platí absolutně zákon: „Kdo hledá, nalézá – a tomu, kdo klepe, bude otevřeno.“ Neboť jen trpělivostí, cvikem a neúnavnou vytrvalostí může člověk vstoupit do Brány chrámu poznání.