Jistou cestou k bohatství

Právo člověka na život znamená jeho právo na svobodné a neomezené užívání všech věcí, které mohou být nezbytné k jeho nejplnějšímu duševnímu, duchovnímu i tělesnému rozvinutí; jinými slovy – jeho právo být bohatý.

V této knize nebudu o bohatství mluvit obrazně. Být skutečně bohatý neznamená být spokojen s málem. Nikdo by se neměl spokojit s málem, je-li schopen užívat a vychutnávat si víc. Záměrem přírody je pokrok a rozvíjení života; a každý člověk má mít všechno, co může přispět k síle, vytříbenosti, kráse a bohatosti života. Spokojit se s menším je hřích.

Bohatý je ten, kdo vlastní všechno, co chce, aby mohl prožít celý život, jaký je schopen prožít; a nikdo, kdo nemá dost peněz, nemůže mít všechno, co chce. Život pokročil tak daleko a stal se tak složitým, že i ten nejobyčejnější muž či žena potřebuje velké množství bohatství, aby mohl žít způsobem, který se byť jen blíží úplnosti. Každý přirozeně chce stát se vším, čím se stát může; ta touha uskutečnit své vrozené možnosti je součástí lidské přirozenosti – nemůžeme si nepřát být vším, čím být můžeme. Úspěch v životě znamená stát se tím, čím chcete být; a tím, čím chcete být, se můžete stát jedině užíváním věcí, a svobodně užívat věci můžete jedině tehdy, když zbohatnete natolik, abyste si je mohli koupit. Porozumět vědě o tom, jak zbohatnout, je proto ze všeho vědění to nejpodstatnější.

Na přání zbohatnout není nic špatného. Touha po bohatství je ve skutečnosti touha po bohatším, plnějším a hojnějším životě – a taková touha je chvályhodná. Člověk, který netouží žít hojněji, je nenormální; a stejně nenormální je člověk, který netouží mít dost peněz, aby si mohl koupit všechno, co chce.

Žijeme ze tří pohnutek: žijeme pro tělo, žijeme pro mysl a žijeme pro duši. Žádná z nich není lepší nebo svatější než ostatní; všechny jsou stejně žádoucí, a žádná ze tří – tělo, mysl, ani duše – nemůže žít plně, je-li některá z ostatních zkrácena na plnosti života a projevu. Není správné ani ušlechtilé žít jen pro duši a zapírat mysl či tělo; a je špatné žít pro rozum a zapírat tělo a duši.

Všichni známe odporné následky života jen pro tělo, při němž se zapírá mysl i duše; a vidíme, že skutečný život znamená úplný projev všeho, co člověk může ze sebe vydat tělem, myslí i duší. Ať říká cokoli, nikdo nemůže být skutečně šťastný nebo spokojený, dokud jeho tělo nežije plně ve všech svých funkcích a dokud totéž nemůže říci o své mysli a duši. Kdekoli existuje nevyjádřená možnost nebo nevykonaná funkce, tam je neukojená touha. Touha je možnost, která hledá projev, nebo funkce, která hledá výkon.

Člověk nemůže plně žít na těle bez dobré stravy, pohodlného oblečení a teplého přístřeší; a bez svobody od nadměrné dřiny. K tělesnému životu patří také odpočinek a zotavení.

Nemůže plně žít v mysli bez knih a času na jejich studium, bez příležitosti cestovat a pozorovat, ani bez společnosti, která podněcuje jeho mysl.

Aby mohl plně žít v mysli, musí mít duševní zábavu a obklopit se všemi předměty umění a krásy, které je schopen využít a ocenit.

Aby mohl plně žít v duši, musí člověk mít lásku; a chudoba lásce odpírá možnost projevu.

Nejvyšší štěstí člověka spočívá v tom, že prokazuje dobro těm, které miluje; láska nachází svůj nejpřirozenější a nejsamozřejmější projev v dávání. Kdo nemá co dát, nemůže naplnit své místo manžela či otce, občana ani člověka. Právě v užívání hmotných věcí nachází člověk plný život pro své tělo, rozvíjí svou mysl a rozvinuje svou duši. Je pro něj proto nanejvýš důležité, aby byl bohatý.

Je naprosto správné, že toužíte být bohatí; jste-li normální muž nebo žena, nemůžete jinak. Je naprosto správné, že věnujete nejlepší pozornost vědě o tom, jak zbohatnout, neboť je to ze všech studií to nejušlechtilejší a nejpotřebnější. Zanedbáváte-li je, zanedbáváte své povinnosti vůči sobě samému, vůči Bohu i vůči lidstvu; Bohu a lidstvu totiž nemůžete prokázat větší službu, než že ze sebe uděláte to nejlepší.