Hra života a jak ji hrát

Dává-li nenávist, dostane nenávist – dává-li lásku, dostane lásku – dává-li kritiku, dostane kritiku – lže-li, bude mu lháno – podvádí-li, bude podveden. Učí nás také, že v hře života hraje hlavní roli schopnost tvořit si představy.

„Nade vše, co střežíš, střez své srdce (neboli představivost), neboť z něho vychází život.“ (Přísloví, čtvrtá kapitola, verš dvacátý třetí.)

To znamená, že co si člověk v mysli představuje, to se dříve či později projeví v jeho životě. Znám muže, který se bál jisté nemoci. Byla to nemoc velmi vzácná a těžko se dala dostat, ale on si ji neustále představoval a četl o ní, až se projevila na jeho těle a on zemřel jako oběť zkreslené představivosti.

Vidíme tedy, že abychom mohli úspěšně hrát hru života, musíme cvičit schopnost představivosti. Člověk, jehož představivost je vycvičena, aby si představovala jen dobré, přivádí do svého života „každé spravedlivé přání svého srdce“ – zdraví, bohatství, lásku, přátele, dokonalé sebevyjádření a své nejvyšší ideály.

Představivost byla nazvána „Nůžkami mysli“ – a ty bez přestání stříhají, střihají, den za dnem, obrazy, které tam člověk vidí – a dříve či později se člověk ve vnějším světě setká se svými vlastními výtvory. Aby člověk představivost úspěšně vycvičil, musí rozumět tomu, jak jeho mysl pracuje. Řekové říkali: „Poznej sám sebe.“

Mysl má tři oddělení: podvědomí, vědomí a nadvědomí. Podvědomí je pouhá síla, bez směru. Je jako pára nebo elektřina – dělá to, k čemu je nasměrováno – a samo od sebe nic nezačíná.

Cokoli člověk hluboce cítí nebo jasně si představuje, to se vtiskne do podvědomí a je to provedeno do nejmenších podrobností.

Například: Jedna žena, kterou znám, si jako dítě stále „hrála“ na vdovu. „Oblékala se“ do černých šatů a nosila dlouhý černý závoj – a lidé ji považovali za velmi chytrou a zábavnou. Vyrostla a provdala se za muže, kterého hluboce milovala. Za krátký čas zemřel a ona nosila černé šaty a vlající závoj mnoho let. Obraz sebe samé jako vdovy se vtiskl do podvědomí a časem se naplnil – bez ohledu na spoušť, kterou způsobil.

Vědomí bylo nazváno smrtelnou neboli tělesnou myslí.

Je to lidská mysl a vidí život takový, jaký se zdá být. Vidí smrt, pohromy, nemoc, chudobu a omezení každého druhu – a vtiskuje je podvědomí.

Nadvědomí je Boží Mysl v každém člověku a je říší dokonalých myšlenek.

Je v něm „dokonalý vzor“, o němž mluvil Platón – Božský plán – neboť pro každého člověka existuje Božský plán.

„Je místo, které máš vyplnit a které nikdo jiný vyplnit nemůže, něco, co máš vykonat a co nikdo jiný vykonat nemůže.“

V nadvědomí je dokonalý obraz tohoto plánu. Obvykle se mihne vědomím jako nedosažitelný ideál – „něco příliš dobrého, než aby to byla pravda“.

Ve skutečnosti je to pravý úděl člověka (neboli jeho cíl), který k němu zazáří z Nekonečné Inteligence, jež je v něm samém.

Mnoho lidí však o svém pravém osudu neví a usilují o věci a situace, které jim nepatří a které by jim, kdyby je dosáhli, přinesly jen nezdar a nespokojenost.

Například: Přišla ke mně jedna žena a požádala mě, abych „pronesla slovo“, že se provdá za jistého muže, do něhož byla velmi zamilovaná. (Říkala mu A. B.)

Odpověděla jsem, že by to bylo porušení duchovního zákona, ale že pronesu slovo za toho pravého muže, za „božský výběr“, za muže, který jí náleží z božského práva.

Dodala jsem: „Je-li A. B. ten pravý, nemůžete ho ztratit – a není-li, dostanete jeho ekvivalent.“ Vídala A. B. často, ale v jejich přátelství nedošlo k žádnému pokroku. Jednoho večera zavolala a řekla: „Víte, poslední týden mi A. B. nepřipadá už tak báječný.“ Odpověděla jsem: „Možná to není božský výběr – ten pravý může být někdo jiný.“ Brzy poté potkala jiného muže, který se do ní okamžitě zamiloval a řekl jí, že je jeho ideál. Řekl jí vlastně všechno, co si vždycky přála, aby jí řekl A. B.

Poznamenala: „Bylo to docela neskutečné.“

Brzy jeho lásku opětovala a ztratila o A. B. veškerý zájem.

To ukazuje zákon záměny. Správná myšlenka byla nahrazena špatnou, a proto nebyla žádná ztráta ani oběť.

Ježíš Kristus řekl: „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost – a toto všechno vám bude přidáno.“ A řekl, že království je uvnitř člověka.

Království je říše správných myšlenek, neboli božského vzoru.

Ježíš Kristus učil, že slova člověka hrají v hře života hlavní roli. „Ze svých slov budeš ospravedlněn a ze svých slov budeš odsouzen.“

Mnoho lidí přivedlo do svého života neštěstí prázdnými slovy.

Například: Jedna žena se mě jednou zeptala, proč je teď její život plný chudoby a omezení. Dříve měla domov, byla obklopena krásnými věcmi a měla dost peněz. Zjistily jsme, že ji často omrzelo vést domácnost a opakovaně říkala: „Mám těch věcí po krk – kéž bych bydlela v kufru.“ A dodala: „Dnes bydlím v tom kufru.“ Vmluvila se do kufru. Podvědomí nemá smysl pro humor a lidé si často žertem přivolají nešťastné zkušenosti.

Například: Jedna žena, která měla spoustu peněz, si neustále dělala legraci, že se „chystá do chudobince“.

Za několik let byla téměř bez prostředků, protože vtiskla podvědomí obraz nedostatku a omezení.

Naštěstí zákon funguje oběma směry a situaci nedostatku lze změnit v situaci hojnosti.

Například: Přišla ke mně jednoho horkého letního dne jedna žena pro „léčení“ k prosperitě. Byla vyčerpaná, sklíčená a zoufalá. Řekla, že na světě vlastní jen osm dolarů. Řekla jsem: „Dobře, požehnáme těch osm dolarů a rozmnožíme je, jako Ježíš Kristus rozmnožil chleby a ryby,“ neboť učil, že každý člověk má moc žehnat a rozmnožovat, uzdravovat a obohacovat.

Zeptala se: „Co mám dělat dál?“

Odpověděla jsem: „Následujte intuici. Máte nějaké vnuknutí, něco udělat nebo někam jít?“ Intuice znamená vyučování zevnitř. Je to člověku neomylný průvodce – a o jejích zákonech budu podrobněji mluvit v jedné z dalších kapitol.

Žena odpověděla: „Nevím – zdá se mi, že mám vnuknutí jet domů – mám právě tolik peněz, abych zaplatila jízdné.“ Její domov byl v daleké obci a byl to domov nedostatku a omezení – a rozumová mysl (neboli intelekt) by řekla: „Zůstaňte v New Yorku, najděte si práci a vydělejte nějaké peníze.“ Odpověděla jsem: „Tak jeďte domů – nikdy nejednejte proti vnuknutí.“ Pronesla jsem za ni tato slova: „Nekonečný Duchu, otevři cestu k velké hojnosti pro tuto ženu. Je nepřemožitelným magnetem pro všechno, co jí náleží z božského práva.“ Řekla jsem jí, ať je také neustále opakuje. Odjela domů ihned. Při návštěvě jedné paní se jednoho dne spojila se starým přítelem své rodiny.

Prostřednictvím tohoto přítele získala tisíce dolarů zcela zázračným způsobem. Často mi říká: „Povídejte lidem o ženě, která k vám přišla s osmi dolary a vnuknutím.“

Na cestě člověka je vždycky dostatek – ale může se projevit jen skrze touhu, víru nebo vyslovené slovo. Ježíš Kristus jasně ukázal, že člověk musí udělat první krok.

„Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.“ (Matouš, sedmá kapitola, verš sedmý.)

V Písmu čteme:

„Co se týče děl mých rukou, nařiďte mi.“

Nekonečná Inteligence, Bůh, je vždy ochotna splnit člověku jeho nejmenší i největší požadavek.

Každé přání, vyslovené či nevyslovené, je požadavek. Často nás překvapí, když se nám náhle splní nějaké přání.

Například: Jednou o Velikonocích jsem viděla ve výlohách květinářství mnoho krásných růžových keřů a zatoužila jsem nějaký dostat – a na okamžik jsem si v duchu představila, jak ho někdo nese do dveří.

Velikonoce přišly – a s nimi krásný růžový keř. Poděkovala jsem příteli následující den a řekla mu, že to byla přesně ta věc, kterou jsem chtěla.

Odpověděl: „Já jsem ti žádný růžový keř neposílal, poslal jsem ti lilie!“

Prodavač objednávku zaměnil a poslal mi růžový keř jen proto, že jsem uvedla zákon do pohybu – a já jsem ten růžový keř musela dostat.

Mezi člověkem a jeho nejvyššími ideály a každým přáním jeho srdce nestojí nic než pochybnost a strach. Když člověk dokáže „přát si bez obav“, každé přání se mu okamžitě splní.

Vědecký důvod a to, jak je třeba vymazat strach z vědomí, vysvětlím podrobněji v jedné z dalších kapitol. Strach je jediný nepřítel člověka – strach z nedostatku, strach z nezdaru, strach z nemoci, strach ze ztráty a pocit nejistoty v nějaké rovině. Ježíš Kristus řekl: „Proč jste tak bázliví, malověrní?“ (Matouš, osmá kapitola, verš dvacátý šestý.) Vidíme tedy, že musíme nahradit strach vírou, neboť strach je jen obrácená víra – je to víra ve zlo místo v dobro.

Cílem hry života je jasně vidět své dobro a vymazat všechny duševní obrazy zla. To se musí dělat tím, že se do podvědomí vtiskne uvědomění dobra. Jeden velmi bystrý muž, který dosáhl velkého úspěchu, mi řekl, že náhle vymazal ze svého vědomí veškerý strach tím, že si přečetl nápis, který visel v jedné místnosti. Uviděl vytištěnou velkými písmeny větu: „Proč se trápit, stejně se to nejspíš nikdy nestane.“ Tato slova se nesmazatelně vtiskla do jeho podvědomí a on má nyní pevné přesvědčení, že do jeho života může přijít jen dobro, a proto se může projevit jen dobro.

V další kapitole se budu zabývat různými způsoby, jak zapůsobit na podvědomí. Je to věrný sluha člověka, ale je třeba dávat mu správné příkazy. Člověk má vždy po boku tichého posluchače – své podvědomí.

Každá myšlenka, každé slovo se do něj vtiskne a je provedeno s úžasnou přesností. Je to jako zpěvák, který nahrává desku na citlivý fonografický kotouč. Zaznamená se každá nota a každý tón zpěvákova hlasu. Zakašle-li nebo zaváhá, zaznamená se i to. Rozbijme tedy všechny staré špatné záznamy v podvědomí, záznamy našeho života, které si nechceme ponechat, a pořiďme nové a krásné.

Pronesme tato slova nahlas, se silou a přesvědčením: „Nyní rozbíjím a ničím (svým vysloveným slovem) každý nepravdivý záznam ve svém podvědomí. Vrátí se do hromady smetí své přirozené nicoty, neboť pocházejí z mých vlastních marných výmyslů. Nyní pořizuji své dokonalé záznamy skrze Krista ve mně – záznamy Zdraví, Bohatství, Lásky a dokonalého Sebevyjádření.“ To je čtverec života, hra dokončená.

V následujících kapitolách ukážu, jak může člověk změnit své podmínky tím, že změní svá slova. Každý, kdo nezná moc slova, zaostává za dobou.

„Smrt i život jsou v moci jazyka.“

(Přísloví, osmnáctá kapitola, verš jedenadvacátý.)