Jak si zvýšit sebevědomí a sebedůvěru: co radí klasici

Sebevědomí není vrozená vlastnost, kterou buď máte, nebo nemáte. Je to spíš zkušenost: „tohle zvládnu, protože jsem to už zvládl“. Proto se nedá získat jedním rozhodnutím ani jednou knihou, ale dá se pěstovat. Dobrá zpráva je, že k tomu nepotřebujete být hlasitější ani přesvědčivější než ostatní. Potřebujete malé kroky, při kterých si sami dokážete, že se na sebe můžete spolehnout.

Sebevědomí, sebedůvěra a sebeláska

Tři slova, která lidé nejčastěji hledají, znamenají něco trochu jiného:

• Sebedůvěra je víra, že danou věc zvládnete: promluvit na poradě, naučit se novou práci, ozvat se.
• Sebevědomí je širší pocit vlastní hodnoty, to, jak se vidíte jako člověk.
• Sebeláska neznamená obdivovat se. Znamená mluvit sám se sebou slušně, starat se o sebe a nebrat každou chybu jako důkaz, že nestojíte za nic.

Zdravé sebevědomí unese chybu i kritiku. Křehké sebevědomí se schovává za vychloubání, za neustálé srovnávání s druhými nebo za strach cokoli zkusit. Klasici, které vydáváme, tento rozdíl znali velmi dobře.

Napoleon Hill: sebedůvěra začíná u strachu

Napoleon Hill věnuje sebedůvěře celou třetí lekci svého kurzu, kterou najdete ve 2. dílu Zákona úspěchu. Nezačíná ale povzbuzováním. Začíná strachem, který podle něj sebedůvěru dusí nejvíc. Vyjmenovává šest základních strachů: strach z chudoby, ze stáří, z kritiky, ze ztráty lásky, z nemoci a ze smrti. Jeho výklad, odkud se ty strachy berou, je dobový a místy dost ostrý, ale první krok, který radí, platí dodnes:

„Prvním krokem k odstranění těchto šesti zel je prozkoumat zdroje, odkud jsme je zdědili.“

U nízkého sebevědomí to bývá hlavně strach z kritiky a ze ztráty lásky: co si o mně pomyslí, a nepřestanou mě mít rádi? Když strach pojmenujete, přestává být mlhou a stává se něčím, s čím se dá pracovat.

Jádrem lekce je vzorec sebedůvěry, pět vět, které si má čtenář opsat, podepsat a denně nahlas opakovat. První z nich zní:

„První: vím, že mám schopnost dosáhnout cíle svého jasného záměru, a proto od sebe vyžaduji vytrvalé, rázné a nepřetržité jednání k jeho dosažení.“

Všimněte si, že nejde o kouzelnou formuli „jsem skvělý“. Hill spojuje víru v sebe s jednáním. Opakování má podle něj vytvořit zvyk, podobně jako když se dítě učí psát: nejdřív pomalu a s námahou, pak samo od sebe.

Hill o pozérství: sebedůvěru dokazují činy

Hill na konci lekce varuje před záměnou sebedůvěry a sebestřednosti. Tahle pasáž je možná nejcennější z celé lekce, protože odpovídá na otázku, jak poznat zdravé sebevědomí:

„Sebedůvěra je výsledek vědění. Poznejte sebe, vězte, kolik víte, a jak málo, proč to víte a jak to využijete.“

A dále:

„Sebechvála není nikdy správnou mírou sebedůvěry.“

Pozér podle Hilla dopadne zle, protože předstírání každý pozorný člověk brzy prohlédne. Lekce končí větou, kterou si můžete napsat nad stůl:

„Věřte v sebe, ale neříkejte světu, co dokážete, ukažte to!“

Carnegie: jistota před lidmi se získává praxí

Hodně lidí hledá sebevědomí hlavně kvůli vystupování: na poradě, u zkoušky, při prezentaci. Tomu se věnuje první kapitola knihy Umění mluvit na veřejnosti – 1. díl, kterou Dale Carnegie napsal se spoluautorem. Jeho rada je prostá a neúprosná:

„Mluvit se musíte naučit mluvením.“

Kniha přirovnává trému ke koni, který se plaší vlaků. Neodvykne si tím, že ho zavřete na odlehlou pastvinu, ale tím, že vlaky vidí často. Druhá rada se týká přípravy:

„Abyste získali sebedůvěru, musíte mít něco, v co můžete důvěřovat.“

Kdo ví, o čem mluví, a má promyšlené první věty, má se o co opřít. A podobně jako Hill i Carnegie varuje před opačnou krajností, domýšlivostí:

„Ať je vaše vystupování skromně sebejisté, ale především buďte skromně sebejistí uvnitř.“

James Allen: síla se pěstuje jako sval

Anglický autor James Allen v útlé knize Jak člověk smýšlí píše o tom, jak naše myšlenky utvářejí charakter. Pro lidi, kteří o sobě říkají „já jsem prostě slabý“, má povzbudivé přirovnání:

„Jako se tělesně slabý člověk může stát silným pečlivým a trpělivým cvičením, tak může člověk slabých myšlenek posílit své myšlení cvičením ve správném myšlení.“

A krátce shrnuje, odkud se bere chuť jednat:

„Vůle jednat vyvěrá z vědomí, že můžeme.“

To vědomí, že můžeme, vzniká právě z malých zvládnutých kroků.

Praktické kroky: jak získat sebevědomí

1. Pojmenujte svůj strach. Napište si, čeho se konkrétně bojíte (kritiky, odmítnutí, selhání). Hillův první krok platí i dnes. 2. Dávejte si malé sliby a plňte je. Deset minut cvičení, jeden telefonát, jedna otázka na poradě. Každý splněný slib je důkaz, že se na sebe můžete spolehnout. 3. Připravujte se. Před důležitou situací si ujasněte, co chcete říct, a první věty si nacvičte nahlas (Carnegie). 4. Vystavujte se postupně. Začněte u menšího publika nebo menšího rizika a laťku zvyšujte. 5. Mluvte se sebou jako s kamarádem. Po chybě si neříkejte „jsem neschopný“, ale „tohle se nepovedlo, příště zkusím jinak“. To je zdravá sebeláska. 6. Přestaňte se srovnávat s cizími výběry. Na sociálních sítích vidíte jen to nejlepší z cizích životů. Srovnávejte se se sebou před rokem. 7. Nechte mluvit činy. Nemusíte nikoho přesvědčovat, jak jste dobří. Stačí dělat svou práci dobře (Hill).

Kdy vyhledat pomoc

Nízké sebevědomí bývá někdy součástí deprese, úzkosti, sociální fobie nebo dlouhodobě ubližujícího vztahu. Když vám pocit méněcennosti brání v práci, ve vztazích nebo v běžném životě, obraťte se na praktického lékaře, psychologa nebo psychoterapeuta. V akutní tísni můžete kdykoli zavolat na Linku první psychické pomoci 116 123 (nonstop, zdarma). Při ohrožení života volejte 155 nebo 112. Knihy mohou povzbudit, ale odbornou pomoc nenahradí.

Knihy k tématu

Lekci o sebedůvěře i šest strachů najdete ve 2. dílu Zákona úspěchu, jistotu před lidmi v knize Umění mluvit na veřejnosti – 1. díl a sílu myšlenky v knize Jak člověk smýšlí. Všechny vycházejí v nových kompletních překladech jako e-kniha i audiokniha. Pokud vám sebevědomí bere hlavně odkládání, přečtěte si článek Prokrastinace: co proti ní radí klasici. Přehled celého kurzu Napoleona Hilla je v článku Zákon úspěchu: 16 lekcí, další knihy v tématu Síla myšlenky.