Jak odpustit: odpuštění druhým, sobě i po nevěře

Odpustit neznamená říct „nic se nestalo“. Stalo se, bolelo to a máte právo to tak cítit. Odpuštění je spíš rozhodnutí, že vás ta křivda nebude dál řídit: že ji přestanete v hlavě znovu a znovu přehrávat a že se vám uvolní ruce pro vlastní život. Je to proces, ne jeden okamžik. Někdy trvá týdny, jindy roky, a nikdo vás do něj nesmí tlačit.

Co odpuštění není

Než se dostaneme ke klasikům, je dobré říct, co odpuštění neznamená:

• Neznamená schvalovat to, co se stalo. Křivda zůstává křivdou.
• Neznamená zapomenout. Pamatovat si je naopak užitečné, abyste se příště ochránili.
• Neznamená vrátit se k člověku, který vám ubližuje, ani s ním dál žít. Odpustit se dá i na dálku a bez kontaktu.
• Neznamená vzdát se práv. Můžete odpustit a zároveň žádat náhradu škody, oznámit trestný čin nebo ukončit vztah.
• Neznamená přeskočit vztek a smutek. Ty k hojení patří.

Odpuštění je především dar sobě. Ten druhý se o něm ani nemusí dozvědět.

Epiktétos: urážka je i naše mínění

Stoický filosof Epiktétos v Příručce stoika rozlišuje mezi tím, co se stalo, a tím, jak to v sobě neseme. Jeho věta zní tvrdě, ale je osvobozující:

„Pamatuj, že tě neuráží ten, kdo tě hanobí nebo bije, ale tvé mínění, že jsou tyto věci urážlivé.“

Epiktétos tím neříká, že ublížení je v pořádku nebo že ho máte snášet. Říká, že pocit pokoření v nás žije dál podle toho, jak o věci přemýšlíme, a že tuhle část máme v moci. Hned dodává praktickou radu: nenechat se strhnout prvním dojmem.

„Když totiž získáš čas a odklad, snáze zvládneš sám sebe.“

Jinde radí pamatovat, že ten, kdo nám ublížil, jednal podle toho, co se zdálo správné jemu. Pokud se mýlil, škodí především sám sobě. Na každou takovou situaci doporučuje krátkou větu: „Zdálo se mu to tak.“ A výsledek popisuje takto:

„Budeš-li z těchto mínění vycházet, budeš mírný k tomu, kdo tě hanobí.“

Mírnost tu ale znamená vnitřní klid, ne mlčení před bezprávím.

Napoleon Hill: odveta něco stojí

Napoleon Hill v lekci o zlatém pravidle, kterou najdete v 8. dílu Zákona úspěchu, popisuje osobní zkušenost. Těsně před napsáním lekce ho někdo těžce pomluvil a on mohl žalovat. Přátelé i právník ho k tomu nabádali. Rozhodl se odpustit a vysvětluje proč:

„Ale ten právník nabízel udělat nemožné, protože nikdo nemůže odpovědět úderem druhému, aniž by to něco stálo.“

Cenou podle Hilla nemusí být peníze, ale klid, čas a charakter. Hill věří, že co si myslíme o druhých, utváří nás samé, a proto píše:

„Pochopíte také, proč si nemůžete dovolit oplácet stejnou mincí těm, kdo vám činí nespravedlnost.“

Do svého mravního kodexu si pak zapsal i tento slib:

„…Odpustím těm, kdo jsou ke mně nespravedliví, bez ohledu na to, zda si to zaslouží, protože chápu zákon, jímž odpouštění druhým posiluje můj vlastní charakter a smazává v mé podvědomé mysli účinky mých vlastních provinění.“

Hillovo vysvětlení přes „podvědomou mysl“ je dobové. Samotná myšlenka, že dlouhodobá zášť ubližuje hlavně tomu, kdo ji nosí, je ale lidem blízká i dnes. Lekce o snášenlivosti ve stejném dílu k tomu přidává širší pohled: náš čas je krátký a nemá smysl ho trávit nenávistí.

Florence Scovel Shinnová: zákon odpuštění

Americká autorka Florence Scovel Shinnová psala z pozice silně náboženské, křesťanské víry. V knize Hra života a jak ji hrát má kapitolu *Zákon karmy a zákon odpuštění*. Začíná obrazem bumerangu:

„Člověk dostává jen to, co dává. Hra života je hra bumerangů.“

Nad tímto „zákonem návratu“ ale podle ní stojí vyšší zákon, milost neboli odpuštění, který člověka z řetězu viny a odplaty vysvobozuje. V jiné kapitole to říká stručně:

„…člověk má moc odpouštět nebo neutralizovat své chyby.“

Shinnová ráda pracuje s krátkými větami, které si člověk opakuje. Jedna žena, která léta nosila zášť, podle ní používala tuto:

„Uvaluji toto břemeno zášti na Krista uvnitř – a jsem volná, abych byla milující, harmonická a šťastná.“

Její výklad berte s odstupem. Shinnová místy tvrdí, že si člověk špatné zacházení „přitahuje“ vlastními city. S tím nesouhlasíme: za ubližování je odpovědný ten, kdo ubližuje. Užitečný na ní je obraz zášti jako břemene, které můžeme odložit. Víc o její práci s větami najdete v článku Afirmace Florence Scovel Shinnové.

Jak odpustit sám sobě

Odpustit sobě bývá těžší než odpustit druhým. Epiktétos popisuje tři stupně zralosti:

„Vinit druhé za své vlastní neštěstí je věc nepoučeného člověka. Vinit sebe je věc toho, kdo se začal poučovat. A kdo je poučen docela, ten neviní ani druhého, ani sebe.“

Sebeobviňování je tedy krok dál než obviňování druhých, ale není cílem. Cílem je poučit se a jít dál. Prakticky to může vypadat takto:

• Pojmenujte, co jste udělali, bez zlehčování i bez přehánění.
• Napravte, co se napravit dá: omluva, vrácení, změna chování.
• Ptejte se „co jsem se naučil“, ne „proč jsem takový“.
• Mluvte k sobě tak, jak byste mluvili ke kamarádovi, který udělal stejnou chybu.

Jak odpustit nevěru

Nevěra zasahuje důvěru, sebevědomí i představu o společné budoucnosti. Pár rad, které vycházejí z obecné zkušenosti, ne z kázání:

• Nerozhodujte v prvních dnech. Šok a vztek jsou silné. Epiktétova rada „získat čas a odklad“ tu platí doslova.
• Odpuštění a pokračování vztahu jsou dvě různá rozhodnutí. Můžete odpustit a odejít. Můžete také zůstat, ale jen pokud partner převezme odpovědnost a důvěra se obnovuje činy, ne sliby.
• Neberte vinu na sebe. Vztah tvoří dva, ale rozhodnutí podvádět udělal ten, kdo podváděl.
• Zvažte párovou nebo individuální terapii. Pomáhá rozplést, co se stalo, a rozhodnout se v klidu.

Kdy vyhledat pomoc

Pokud vám někdo ubližuje fyzicky, psychicky, sexuálně nebo finančně, odpuštění není na pořadu dne: na prvním místě je bezpečí. Při bezprostředním ohrožení volejte policii 158 nebo 112. Obětem trestných činů a domácího násilí pomáhá nonstop linka Bílého kruhu bezpečí 116 006. Když vás křivda, rozchod nebo vina dlouho trápí a nemůžete spát, pracovat ani se radovat, obraťte se na praktického lékaře, psychologa nebo psychoterapeuta. Kdykoli můžete zavolat na Linku první psychické pomoci 116 123 (nonstop, zdarma), při ohrožení života na 155. Klasici mohou být oporou, ale odbornou pomoc nenahradí.

Knihy k tématu

Stoický pohled na urážky najdete v Příručce stoika, Hillovu lekci o snášenlivosti a zlatém pravidle v 8. dílu Zákona úspěchu a zákon odpuštění v knize Hra života a jak ji hrát. Všechny tři vycházejí v nových kompletních překladech jako e-kniha i audiokniha. Pokud vás stoicismus zaujal, začněte článkem Stoicismus: co to je a kde začít nebo tématem Filosofie pro život.