Stoicismus: co to je a kde začít číst

Stoicismus je filosofický směr, který vznikl ve starověkém Řecku a dnes zažívá velký návrat. Neučí, jak potlačit city a „být jako kámen“, jak se často myslí. Učí rozlišovat, co máme ve své moci a co ne, a soustředit síly na to první. Proto ho dnes čtou podnikatelé, sportovci, lékaři i lidé, kteří procházejí těžkým obdobím.

Odkud se stoicismus vzal

Směr založil Zénón z Kitia v Athénách kolem roku 300 před naším letopočtem. Učil v Malované síni, řecky *Stoa Poikilé*, a podle ní dostali jeho žáci jméno stoikové. Ze starších stoiků se dochovaly jen zlomky. Dnes nejčtenější texty pocházejí od tří pozdějších římských stoiků:

• Seneca (asi 4 př. n. l. až 65 n. l.), státník, vychovatel císaře Nerona a autor *Listů Luciliovi*.
• Epiktétos (asi 50 až 135 n. l.), původně otrok, později propuštěný a uznávaný učitel filosofie.
• Marcus Aurelius (121 až 180 n. l.), římský císař, jehož osobní zápisky známe jako *Hovory k sobě*.

Hlavní myšlenka: co je v naší moci

Jádro stoicismu shrnuje první věta Epiktétovy Příručky stoika:

„Některé věci jsou v naší moci, jiné nikoli. V naší moci je mínění, úsilí o něco, touha a odpor, zkrátka všechno, co je naším vlastním jednáním. Mimo naši moc je tělo, majetek, pověst, úřady, zkrátka všechno, co není naším vlastním jednáním.“

Z tohoto rozlišení plyne praktická rada. Starost o věci mimo naši moc (počasí, názory druhých, minulost) nám jen bere sílu. Svobodu a klid najdeme v tom, co ovlivnit můžeme: v našich úsudcích, rozhodnutích a činech.

Nerozrušují nás věci, ale naše mínění o nich

Druhá slavná myšlenka je v Příručce hned v další kapitole:

„Lidi neznepokojují věci, které se dějí, ale mínění o těch věcech.“

Stoici tím netvrdí, že nic není špatné. Upozorňují, že mezi událostí a naší reakcí stojí úsudek, a ten můžeme zkoumat a měnit. Epiktétos radí říkat každému znepokojivému dojmu: „Jsi jen dojem, a rozhodně ne to, čím se zdáš.“ Na stejném principu, i když s jiným zdůvodněním, stojí některé postupy dnešní kognitivně-behaviorální terapie.

Stoicismus v praxi

• Ráno si ujasněte, co je ve vaší moci. Plánujte své jednání, ne výsledky, které závisejí na druhých.
• Když vás něco rozruší, zastavte se u úsudku. Co přesně si o situaci myslím? Je to fakt, nebo moje mínění?
• Berte věci jako vypůjčené. Epiktétos radí neříkat „ztratil jsem to“, ale „vrátil jsem to“. Pomáhá to vážit si toho, co máme, dokud to máme.
• Nečekejte na lepší chvíli. „Teď je zápas, teď jsou olympijské hry, které se nedají odložit,“ píše Epiktétos. Více o tom v článku Prokrastinace: co proti ní radí klasici.

Kterou knihu číst jako první

Začněte Epiktétovou Příručkou. Je nejkratší ze všech stoických textů: 53 krátkých kapitol, které se dají přečíst za večer a pak se k nim vracet. Sepsal ji Epiktétův žák Arrianos jako výtah z učitelových přednášek, aby ji lidé měli stále po ruce. Řecké slovo *encheiridion* znamená doslova „to, co je v ruce“, tedy příručka.

Po Příručce se hodí *Hovory k sobě* Marka Aurelia. Ten Epiktéta četl a v zápiscích ho cituje. Kdo chce delší a osobnější text, sáhne po Senekových *Listech Luciliovi*.

Stoiky doporučoval i Arnold Bennett v knize Jak žít naplno 24 hodin denně, praktické příručce, jak využít volný čas:

„…nevím o ničem ‚aktuálnějším‘, o ničem, co by bylo plnější prostého zdravého rozumu a lépe se hodilo do každodenního života prostých lidí, jako jste vy a já, kteří nenávidí domýšlivost, pózy a nesmysly, než Marcus Aurelius a Epiktétos.“

Radí číst každý večer jednu krátkou kapitolu a příští ráno se k ní v myšlenkách vrátit. Pro Příručku stoika je to ideální způsob čtení.

Příručka stoika (Enchiridion) vychází v novém kompletním překladu jako e-kniha i audiokniha. Další knihy o praktické filosofii najdete v tématu Filosofie pro život a více o autorovi na stránce Epiktétos.