Seneca

Lucius Annaeus Seneca (asi 4 před naším letopočtem – 65 našeho letopočtu) byl římský filosof, spisovatel a státník. Narodil se v Cordubě, dnešní Córdobě ve Španělsku, a mládí prožil v Římě, kde studoval řečnictví a filosofii.

Prožil život plný zvratů. Za císaře Claudia byl poslán do vyhnanství na Korsiku, po návratu se stal vychovatelem a později rádcem mladého Nerona a patřil k nejbohatším a nejvlivnějším mužům říše. Nakonec se od dvora stáhl, a když byl obviněn ze spiknění, musel na Neronův rozkaz zemřít vlastní rukou.

Seneca patří vedle Epiktéta a Marka Aurelia k nejznámějším stoikům. Stoikové učili, že dobrý život spočívá v souladu s rozumem a přirozeností a že klid mysli nezávisí na majetku, slávě ani náhodě. Seneca psal o těchto věcech srozumitelně a živě, v dopisech a krátkých pojednáních určených přátelům.

Spis O krátkosti života věnoval příteli Paulinovi. Odmítá v něm stížnosti, že je život krátký: krátkým ho prý děláme sami, když svůj čas rozdáváme, odkládáme a necháváme se zaměstnat věcmi, na kterých nezáleží. Proti tomu staví život věnovaný moudrosti, v němž se minulost, přítomnost i budoucnost spojují v jeden celek.

Seneca se čte dodnes, protože jeho otázky se nezměnily: kam mizí náš čas, proč stále odkládáme to podstatné a jak žít tak, abychom na konci neměli pocit, že jsme vlastně nežili. Jeho text je krátký, plný příkladů a dobře se poslouchá.